Postup svařování potrubí
1. Zkosení na konci trubky
Před svařováním trubky musí být konec trubky zkosený. Když je svarová drážka příliš malá, stěna trubky nebude plně svařena, což má za následek nedostatečnou pevnost svařování trubky. Když je drážka příliš velká, způsobí praskliny, strusku a nerovnoměrné svary a další vady. Úhel drážky musí být proveden podle typu nejvhodnějšího pro svařování v národní normě. Zpracování drážek je nejlepší na úkosovacím stroji, při použití mechanického řezacího způsobu je úkosování ekonomické, vysoká účinnost, jednoduchá obsluha, ale i zajištění kvality zpracování.
2. Svařování
Výběr metody svařování je nejdůležitějším článkem souvisejícím s kvalitou konstrukce potrubí, kterému je třeba věnovat velkou pozornost. V současné době je široce používáno svařování kyslíko-acetylenovým plamenem, ruční obloukové svařování a argonové obloukové svařování. Mezi nimi je nejvhodnější metodou pro hydraulické svařování potrubí argonové obloukové svařování. Má výhody dobré kvality svařování, hladkého svařovacího povrchu, krásného vzhledu, žádné svařovací strusky, svařovacího spoje neoxiduje a vysoké účinnosti svařování. Další dva způsoby svařování snadno způsobí, že struska ze svařování do trubky nebo do vnitřní stěny svarového spoje vytvoří velké množství oxidového železa, které se obtížně odstraňuje. Praxe ukázala, že jakmile jsou způsobeny výše uvedené důsledky, bez ohledu na to, jak se s nimi vypořádat, je obtížné dosáhnout indexu čistoty systému. Takže to neberte na lehkou váhu. Pokud je doba výstavby krátká a pracovníků pro svařování argonem je málo, lze u první vrstvy (spodní) zvážit svařování argonem a pro druhou vrstvu elektrické svařování, což zajišťuje nejen kvalitu, ale také zlepšuje efektivitu stavby.
Když je bezešvá trubka z nerezové oceli použitá v systému svařena, obvykle se používá proces svařování argonovým obloukem. Během svařování je požadováno, aby oba konce trubky byly utěsněny kromě svarového spoje, tupá trubka byla naplněna plynným argonem a svařovací spoj byl vyplněn spodním ručním obloukem argonového oblouku. Při svařování nerezové trubky je třeba mít na paměti, že tupo trubka musí být naplněna argonem, jinak nelze zaručit kvalitu svařování. Ne podle požadavků na svařovací proces konstrukce, řezte oblast svarového spoje, lze zjistit, že svařovací spoj má nepravidelný tvar porézní houby. Tento stav svaru nemůže zaručit pevnost svařování, snadno uniká. Pájené spoje plněné argonem jsou hladké a kompaktní. Svařovací proud by neměl být příliš velký, jinak způsobí kapky, ovlivní stav proudění oleje v potrubí a způsobí zbytečnou tlakovou ztrátu.
Systémové svařování přírub je obtížným bodem kontroly. Pokud proces svařování není správný, je snadné způsobit deformaci příruby a vyčnívání. Při svařování je okolní teplota příliš nízká, teplotní rozdíl mezi svařovací zónou a nesvařovací zónou a svařovací vrstvou je velký, což má za následek nerovnoměrné rozložení napětí ve stěně příruby a špatnou kvalitu svařování. Proveďte odpovídající opatření (jako je indukční ohřev atd.), abyste zajistili, že teplotní rozdíl mezi svařovací zónou a nesvařovací zónou není velký a teplotní rozdíl mezi svařovacími vrstvami není větší než 200 stupňů. Dokáže efektivně vyřešit problém deformace příruby.
Kontrola kvality svaru se provádí po svařování potrubí. Kontrolní položky zahrnují: kolem svaru nejsou žádné praskliny, vměstky, póry a příliš mnoho skusů, rozstřiků a jiných jevů; Zda je průchod svaru čistý, zda dochází k dislokaci, zda vnitřní a vnější povrchy vyčnívají, zda jsou vnější povrchy poškozeny nebo oslabeny v procesu zpracování atd. Pro vysokotlaké nebo ultra vysokotlaké potrubí je to běžné metoda kontroly kvality svarového spoje detekcí vad. Existuje mnoho běžně používaných metod detekce vad, jako je rentgenová detekce vad, ultrazvuková detekce vad a tak dále. Všechny ale mají určitá omezení. Například rentgenovou detekci vad nelze přesně určit pro svarové spoje s průměrem potrubí menším než 65A a tloušťkou stěny větší než 18 mm, ultrazvuková detekce vad má také podobné problémy a ultrazvuková detekce vad nemůže být kvantitativní analýzou vad svarových spojů. Kombinace těchto dvou metod detekce vad vede ke kontrole nekvalifikovaných spojů.






